Přečtěte si PRAVDIVÝ TANEČNÍ PŘÍBĚH

O jednom z našich tanečních lektorů a jeho ProAm taneční partnerce psal Moravskoslezský Deník 23.12. Odkaz na článek najdete ZDE.

Pokud si chcete přečíst celý článek (do Deníku se všechno nevešlo), všechno je zde : 

Všichni se rádi dívají na Stardance. Obdivují hvězdy, které se učí tančit pod vedením profesionálních tanečních partnerů. Mnozí diváci ale netuší, že se sami takovou celebritou mohou stát. Ačkoli nejsou známí z televizní obrazovky. Stardance pro obyčejné smrtelníky se jmenuje ProAm. Zažívá v posledních letech obrovský boom i v ČR a také v Ostravě najdete taneční studio, kde si můžete zatančit s profesionálem, ačkoli nejste VIP.

Přinášíme vám rozhovor s jednou takovou obyčejnou ženou a jejím profesionálním tanečním partnerem a trenérem Danielem Jurčou.

VIZITKA

Pavla Kondéová

56 let

Vdaná, 2 děti, 1 vnouče

Asistentka v realitní společnosti

ProAm tanečnice-amatérka standardních a latinskoamerických tanců v Dance Studiu LIKE Ostrava, AM taneční partnerka Daniela Jurči

DANIEL JURČA

26 let

Svobodný leč zadaný

Taneční lektor a trenér

ProAm taneční partner-profesionál standardních a latinskoamerických tanců v Dance Studio LIKE Ostrava, PRO taneční partner Pavly Kondéové

Jak jste se vy dva potkali, dva lidé, kteří tvoří taneční pár, kde je jeden profesionál a druhý amatér a je mezi nimi 30letý rozdíl?

Nadechuje se Daniel, ale Pavla je rychlejší: "Potkali jsme se na tanečním kurzu ProAm. Dostala jsem ho k 50. narozeninám a Daniel tento kurz vedl. Moc sympatický mi nebyl. Byl mladý a namyšlený. Byl mi přidělen jako můj taneční partner, tehdy k mé nelibosti. A tak jsme se poznali."

Daniel sice reaguje pomaleji, za to je sdílnější: "Ano, potkali jsme se na kurzu tance s profesionálními tanečními partnery ProAm, přebíral jsem vedení tohoto kurzu po Michalu Kurtišovi, který přijal pozvání do Stardance. Hned na začátku první lekce, při výuce kroků, se z davu ozvalo "Kdy už budeme tančit na hudbu?" V té době jsem teprve sbíral zkušenosti s výukou, bylo mi 20 let, neuměl jsem komunikovat s klientelou, mírně jsem znejistěl a vysvětlil, že je třeba nejdříve zvládnout kroky, než pustím hudbu. Majitelka studia sondovala, jak první lekce probíhala. Zmínil jsem tedy mírný konflikt s hlasem v davu. "Malá s blond vlasy?" "Ano přesně ta." "To je Pavla Kondéová, na tu si dávej pozor". Tak si dávám pozor už 6 let. Bylo mi 20 let a začala naše společná cesta" .

Pavlo, co tě přivedlo k tomu, v 50 letech začít tancovat? Cos od toho očekávala?

"Přivedla mne k tomu rodina, jak jsem zmínila, bylo to překvapení....Můj manžel dodnes tvrdí, že kdyby to byl býval věděl, tak by to nikdy neudělal", rozesměje se Pavla, " samozřejmě v legraci...Netušil, že mne tancování až tak chytne a budu se v něm realizovat tolik let. Manžel je mým největším fanouškem. On také vymyslel termín "koloušek", jak teď s láskou nazýváme všechny ProAm partnery. A co se týká očekávání, ta nebyla zpočátku žádná. Chtěla jsem si to jen vyzkoušet, ale jsem sportovec a jistá touha se měřit s ostatními se promítla i do tancování.. A už to začalo....

Danieli, víme o tobě, že máš rád výzvy, byl to ten důvod, proč se profesionální tanečník věnuje ProAm?

A tvoje očekávání?

"Obecně náš taneční život je jedna velká výzva, kdo se do něj ponoří, brzy zjistí, o co se vlastně jedná," začíná Dan svou řeč, "můj trenér mi vždycky říká:"Neočekávej". Takže ani od ProAm jsem nic neočekával, prostě jsem pracoval.., odpovídá Dan na část otázky, ale je vidět, že má na srdci ještě něco dalšího, "výzvy přicházely časem a postupně. Upřímně pro mě byl ProAm příležitost k výdělku, který pomáhal plnit mé taneční sny. Profi tancování není levná záležitost a není dotovaným sportem. Ale jako trenér a učitel tance jsem se snažil své svěřence svými vědomostmi posouvat dále. Vyzrál jsem a došel jsem ke zjištění, že vidina jen výdělku, mi štěstí nepřináší. Nemůže fungovat dlouhodobě, časem bych shořel jako list papíru. S Pavlou jsem zjistil, že i v ProAm můžeme pracovat na vývoji, když ona partnerka chce. Takže velkou výzvou bylo předat taneční zkušenost a zároveň ji nevystrašit tím, jak je tanec náročný, aby se učila, posouvala své taneční hranice, ale zároveň se bavila, plnila sny a neztrácela entusiasmus."

Vznikají mezi ProAm partnery vztahy? Nebo jde jen o pozici učitel a klientka?

"Vznikají, ale úplně jiné, než si všichni myslí. Aspoň tedy mezi námi dvěma, že Dane?", reaguje Pavla

Daniel ji doplňuje: "Vztahy samozřejmě vznikají. Na různých úrovních. Určitě jsem si na začátku nepředstavoval, kam se vztah s Pavlou, nebo i jinými klientkami, dostane. Ale musím říct, že pro mne se náš vztah s Pavlou dostal do fáze dost blízkého přátelství. Nebojím se probrat s ní své trable, vždyť spolu na parketě trávíme hodně času, a to pravidelně a hlavně dlouhodobě. Je to vztah a ten se vyvíjí, taky respektuji nějaké osobní hranice. Ale je na každém, jak si vzájemný vztah, který může úplně klidně korektně zůstat ve fázi lektor-klient, nastaví a jak moc si nechá či nenechá do sebe nakouknout." A přidává: "Ale já si dovolím říct, že je Pavla moje dobra kamarádka"

Psala jsi, že první dojem z Dana byl "nafoukaný chlapec". Tak jak se to dál vyvinulo?

Pavla se usmívá: "Z namyšleného kolouška se vyklubal skvělý učitel a prima kluk, kterého si moc vážím. Danoušek. Nikdy bych nevěřila, že je možné , aby mezi námi vzniklo takové hezké přátelské pouto."

Už jsi říkala, Pavli, že tě manžel podporuje, ale přece jen...tančíš s mladým hezkým klukem...nějaký náznak žárlivosti?

Na otázku pro Pavlu velmi rychle reaguje Daniel" "Mirek (manžel) mi při prvním setkání dost jasně vysvětlil, kde jsou hranice", směje se.

A konečně se dostává na řadu i Pavla: "Můj muž během 33letého manželství nikdy, ale vůbec nikdy nežárlil. Poprvé se to stalo, když jsem začala tančit s Danem. Samozřejmě jsem se mu na jednu stranu nedivila, protože Daniel je mladý, krásný, atraktivní. Trávila jsem s ním volný čas, chlapi v hospodě ho popichovali. V duchu mi to i dělalo dobře. Snažila jsem se mu vysvětlit, že když jemu bylo 20 let, určitě by taky neměl zájem o dámu o 30 let starší.. Dnes má Dana rád. Máme s manželem hezký vztah založený na důvěře, a to je základ."

Daniel se připojuje: "Chlapi v hospodě, to je neštěstí".

Jste harmonickým tanečním párem, vždy si rozumíte, nebo někdy procházíte krizí? Bývá to i v tancování?

Pavla se zamýšlí: "Samozřejmě není vždy slunečno. Každý vztah někdy prochází mračnem. A to je pak těžší. Jsme oba tvrdohlaví. Dan to myslí dobře, já si to přeberu jinak a je zle. Někdy si v šatně i pobrečím. Ale pro mě je důležité, si vše vždy vyříkat. Říct si své pocity, proč se tak stalo a jak tomu předcházet. Prostě spolu komunikovat. To je jako v manželství."

Daniel souhlasně pokyvuje: "Ženatý sice nejsem a nikdy jsem nebyl, ale věřím, že to tak bude. Ale skrz tanec vylízá spousta emocí ven. Každý den není posvícení. Když se lidi potkávají opravdu pravidelně a dlouhodobě, tak si přirozeně vztah k sobě najdou. Pokud se ty hranice posunou a lidi jsou si bližší, začnou se navzájem ovlivňovat svými náladami a to vede občas i k rozepřím, které je třeba rozumně vyřešit."

Mám to brát tak, že se oba učíte nejen tančit, ale i komunikovat? Nebývá častý vztah mezi mužem a ženou v takovém věkovém rozptylu. Asi se kromě svých dětí v případě Pavly a rodičů v případě Dana do tak blízkého vztahu s lidmi s generačním rozdílem nedostanete. Má to svá úskalí? Je to pro vás posun. Vyvíjí vás to? Berete si z toho něco do života?

"Já doufám, že mě jednou přiveze na parket i na vozíčku", zavtipkuje Pavla

Naproti tomu Daniel odpovídá zcela vážně: "Určitě, působení v ProAm nebo chcete-li ve Stardance pro obyčejné lidi, mě v mnohém obohatilo. Získal jsem spoustu zkušeností a to nejen tanečních a pedagogických, ale i životních".

Vím, že není zdvořilé stále se vracet k vašemu věkovému rozdílu, ale je to jiné komunikovat se "staršími dámami"?

Daniel odpovídá zcela diplomaticky: "Učím tančit klienty od 7 let až do nekonečna. Pavla rozhodně není mou nejstarší klientkou, učím tančit i seniorské páry. Určitě se bavím jinak s někým, komu je 50 a jinak s tím, kdo sotva oslavil první kulatiny. I když, teď si uvědomuji, že NĚKDY v tom rozdíl není, co? Pavli?
Věk je pro mě jen číslo. Řídím se potřebami toho kterého klienta, ne jeho věkem."

A co na to Pavla?

"Pro mě není komunikace s mladými lidmi problém. Ba naopak. Někdy ale nevím, jak komunikovat s vrstevníky. S vrstevníky, kteří netančí, protože "taneční stařenky" jsou všechny na jedné vlně. Ostatní mají často jiný pohled na život, jiné, nebo žádné zájmy a jen existují, já se snažím žít a to nás s manželem spojuje, máme to stejně".

Na to nelze nereagovat, cítíš od nich někdy i závist Pavlo?

Pavla nesouhlasně pokyvuje hlavou: "No ani ne. Spíš obdiv. Doufám, že jsem obklopena přáteli, kteří mi mou radost ze života přejí".

Nedá mi to, Dane. Jak teda Pavlu "seřveš", nebo jak jí řekneš, že něco dělá špatně? Tobě nedochází trpělivost, když jí něco po stopadesáté nejde? Stejně tak jako sobě rovnému?

Na otázku pro Daniela okamžitě odpovídá Pavla: "On mne vlastně neseřve. Spíš řekne něco, co mě mrzí a on si to ani neuvědomí. A pak si myslí, že trénink schválně bojkotuju."

Daniel se obhajuje: "Každý z nás má nějaké bolístko uvnitř sebe, když nám na něj někdo píchne, bolí to. A ta druhá osoba to opravdu prvoplánově nemusí myslet nijak zle. Párkrát nás to taky potkalo a ani jeden z nás z toho nebyl nadšený. Důležité bylo si to vyříkat, jak říkala Pavla," a doplňuje, "já teda osobně opravdu nekřičím, jsem relativně klidný člověk. Takže o "seřvání" se rozhodně mluvit nedá."

Pavli, pokud ti Dan něco řekne zostra, nemáš chuť mu říct "mohla bych být tvoje matka, jak to se mnou mluvíš, já jsem s tebou husy nepásla?"

"Daniel je slušňák", reaguje Pavla, " nekřičí, ale je "důležitý". Někdy. Takže mi občas unikne " ty holobrádku jeden". Ale to spíš v legraci. Od něj zase občas zaslechnu: "ano mami"

Tak dobře, stačí, jdeme zase tančit. Sledujete Stardance?

Jak hodnotíš VIP amatéry ze Stardance, Pavlo, když jsi vlastně jedna z nich, i když "neznámá"? Jsi benevolentní, chápavá, nebo přísná? Co se ti na Stardance líbí a co ne? Kdo je letos tvůj favorit?

Pavla se rozzáří: "Stardance je moje srdeční záležitost. Sleduji ho od první řady. Dříve jsem byla hodně kritická, dnes už ne. Každý, kdo na parket vstoupí, má můj obdiv. Vím, jak je to těžké. A to se na mě nedívají dvě třetiny národa". Zamyslí se a pokračuje: "Letos jsem tipovala ve finále Gabku Koukalovou, Veroniku Kubařovou a Matěje Rumla. Nevyšlo to, Gabka vypadla", Pavla zesmutněla a pokračuje, "líbila se mi tanečně. Fakt se hodně zlepšovala".

Dane, co ty a Stardance?

Plánuješ se taky jednou vydat na konkurz do Stardance? Zajímala by tě taková nabídka od organizátorů? Letos byli ve Stardance všichni tví vrstevníci, kteří jsou tví přátelé, nebo se znáte z tanečního parketu...

"Jak to v životě občas chodí...když jsem o to stál, neprošel jsem výběrem", odmlčí se Daniel, " letos jsem se o účast nezajímal a nabídku na casting jsem dostal. Měl jsem letos jiné plány, nabídku jsem odmítl,"a pokračuje, "mé plány nakonec nevyšly a Stardance bylo bez mé účasti. Takový je život. Každopádně pořad se mi líbí, byla by to další výzva, určitě bych si to rád vyzkoušel."

"Nikde. Doma budeš", okamžitě vypadne z Pavly.

Daniel se hlasitě rozesměje: "Ano, mami."

Tato soutěž je hodně o sympatiích. Co si o tom myslíš, Pavlo? Kdo je ve výhodě? Sportovci s kondičkou nebo herci s výrazem?

Na to má Pavla jasnou odpověď: "Sportovci s výrazem"

A jak to je na ProAm soutěžích, na kterých startuješ ty s Danem? Tam se také sympatie dostanou na důležitou úroveň?

"O hodnocení na ProAm soutěžích se bavíme stále", vypráví Pavla a Dan přikyvuje, " porota to nemá jednoduché. Nejde o posuzování běžného soutěžního tancování. Je těžké, tak jako ve Stardance, odpoutat se od kvalit profesionála a hodnotit jen tu amatérku, či amatéra. Nemyslím si, že jde přímo o sympatie. Je to kombinace mnoha faktorů. Nejlépe ale působí, když je zřetelné, že nás tanec baví," Dan do monologu vstoupí, "ale úroveň stoupá a dnes už jsou v ProAm dámy tanečně velmi kvalitní."

Dane, já myslím, že tvé amatérské taneční partnerky v ProAm těší, že jsi zatím do Stardance nešel, přišly by o tebe minimálně na půl roku. Partnerek máš přece více, Pavla není jediná, je to tak? Jsou na tobě "závislé"? A jak takové mnohoženství v ProAm funguje? Zvládáš to?

"Ano, partnerek mám více. Tato polygamie je v ProAm povolena. Zda jsou na mě závislé, nevím. Doufám, že ne. Jsou závislé na mém čase. Dlouho jsem reprezentoval Slovensko, měl jsem partnerku v Popradu a trénoval hodně tam. Času na holky moc nebylo, ano, moc se jim to nelíbilo", Pavla živě reaguje pokyvováním, " ale v ProAm je možná i jakási "promiskuita". Pavla se chtěla účastnit jedné ProAm soutěže a já jsem byl někde mimo republiku. Nacvičila své sestavy s jiným partnerem a jednorázově soutěžila s ním. Tato možnost existuje. Myslím si osobně, že když si dáma v ProAm vytvoří závislost a tanečním partnerovi, není to úplně dobře", zamračí se, "je důležité si uvědomit, zda chci TANČIT, nebo chci tančit POUZE s tímto tanečníkem. Těžko se to popisuje... zvládat to asi zvládám", říká sebevědomě, "zakládám si na tom, že jsou holky se mnou už dlouho, takže se jim asi tancování se mnou líbí."

Líbí se mi, jak říkáš "holky"

"Jsou to moje holky," diví se Dan mému údivu. A Pavla se potěšeně usmívá a trochu oponuje: "Ale mi říkáš 'Pavli, jsi dáma, tak na tom parketě nemůžeš vykřikovat a nadávat´"

Dan se zničehonic promění ve vychovatele: "Ano, to je v případě, kdy se v tobě zase probudí ta "malá" holka, která skotačí na kolotoči a já se z ní snažím udělat dámu a to souvisí s jednou z mých předešlých odpovědí. Není rozdíl, mezi 10letým a 50letou,"a doplní, "na parketě se nekřičí a nenadává."

Nedílnou součástí soutěží ve společenských tancích je image.

Pavlo, jak to chodí na ProAm soutěžích, berete to vážně? Vypadáte jako profi tanečnice se vším všudy, nebo jste civilnější?

Tady mě zajímá i názor Daniela. Má partner nějaký vliv na image své AM partnerky?

"Jistě, já jsem vrchní návrhář," vyletí z Dana ironie.

"Kecám", přiznává se Daniel, "image není moje až tak silná stránka. Jsem schopný ohodnotit, co se mi líbí a nějakých zkušeností jsem už nabyl, ale nenavrhuji šaty. Úkolem partnera je poradit. Každá chce být na parketě hezká a i to je jeden z důvodů, proč tančí."

Dane, a je Pavla na parketě "za krásnou"? Je to důležité, ne? Být pyšný nejen na to, cos ji naučil, ale i na to jak vedle tebe vypadá, nebo se pletu?

"Pavla má dar oblékat se vkusně a pěkně. Vždy se mi na soutěži líbila. Líbí se mi, jak se upravuje i jaké má šaty a to je většina šatů z její "dílny", klobouk dolů. Ušít taneční šaty totiž není jen tak jednoduché, chce to zkušenost a kreativitu a ta Pavle nechybí. Dokonce už šije šaty i pro ostatní kamarádky tanečnice. Takže ANO, Pavla je vždy na parketě za krásnou a nejen tam", lichotí Pavle Daniel.

Konečně se k odpovědi nadechuje i Pavla: "Když jsem byla na první soutěži, dámy se vesměs oblékly do "něčeho hezčího" než běžně. Všechno se už ale posunulo dál. Dnes na ProAm soutěži uvidíte 90% tanečnic profesionálně "vystajlovaných" k nerozeznání od profesionálních tanečnic. Některé už využívají pomoci tanečních stylistů. Já se líčím i češu sama, sama si také šiju šaty, je to můj velký koníček."

A mluvíš "holkám" do jejich vizáže, nebo jim důvěřuješ, Dane?

"Mluvím jim do toho, mluvím do všeho", směje se Dan, "patří to k mé osobnosti. I když mě Pavla v určitém ohledu předběhla, stále jsem v pozici vrchního schvalovatele. U ostatních partnerek, se kterými tančím je to stejné. Důvěřuj, ale prověřuj", uzavírá.

Pavla se okamžitě ozývá: "No, to ne."

"Ale ano", vrací úder Daniel.

Pavla tedy vysvětluje: "Máme s Danem trochu rozdílný vkus. Párkrát jsem se na názor zeptala, ale nakonec se stejně zařídila po svém.

Ale Dan už dnes říká 'jo dobrý, máš dobrý vkus.'"

"Jo, to je sice pravda", smířlivě sděluje Daniel, " ale někdy přijdeme na praktické rady, které Pavla třeba neodhadne. Například, ušila si krásné nové standardní šaty, s volánem přes jedno rameno. Visel jí z pravého ramene. Upozornil jsem, že ten volán při držení ve standardu nevynikne, že by měl viset z druhého ramene. Šaty už byly úplně hotové, ale nakonec je ještě rychle přešila , kdyby přišla dřív, že?, nemusela by mít práci navíc", uchichtne se škodolibě.

"Měl pravdu. Uznala jsem", rezignuje Pavla a Daniel zajásá: "Yeees!!! Vítězství!!!"

Takže Pavla víc myslí na krásu, ty na praktičnost, když to uzavřeme.

Pavla se ale stále nevzdává: "Dneska už šaty nemusíš vidět. Ty nové šedé jsi neviděl. Ale já chci, abys je viděl. Abys řekl 'Jeee, ty jsou kraaaasneeee'"

Teď z jiného soudku...bolí tanec? a s tím souvisí otázka, zda se amatérkám, které jako třeba Pavla, začnou tančit až v pokročilém věku, upravuje trénink tak, aby to zvládly a zda naučíš tančit, Dane, každého, jestli je to pro tebe výzva.

Je vidět, že na tuto otázku Daniel čekal a odpovídá na ni rád: "Už od mala, kdy jsem začal tančit, jsem se těšil, že jednou budu tanec i učit. Byl to sen, který si plním. Za svou prozatímní trenérskou kariéru jsem se potkal s mnoha lidmi. Někteří měli pro tanec větší, někteří menší předpoklady, chcete-li talent. Někomu to jde rychle, někomu pomaleji. Jsem zastánce názoru, že tančit se naučí každý", potvrzuje mou domněnku a pokračuje, " Ne všichni mohou dosáhnout stejné úrovně, ale naučí se. Uvedu příklad. Dostal jsem se ke spolupráci s uměleckým souborem Bílá holubice, kde jsem se dostal do kontaktu s lidmi na vozíku, kteří většinou trpěli DMO a různými tělesnými i psychickými postiženími a i oni tančili a byl to opravdu zážitek. Osud mi přivedl do cesty slečnu, která mě vyhledala na doporučení lékaře. Po úraze trpí problémy s krátkodobou pamětí a výuka tanečních kroků by jí měla pomoci paměť trénovat. V současné době tancuje, dle svých možností a schopností, ale tancuje. Proto si myslím, že každý člověk bez hendikepu se tančit naučí."

To, jestli tanec bolí, je spíš otázka pro Pavlu, že?

"Mne ne. Možná mám vysoký práh bolesti," velmi krátce a rozhodně odpoví Pavla.

Jsi sportovec, čemu všemu se věnuješ?

"Věnovala jsem se snad všem sportům", živě gestikuluje Pavla, "kolo, sjezdové lyže, běžky, tenis, volejbal. Dlouho jsem vedla aerobik a spinning. Dnes, když ještě k tomu tančím, snažím se stále nechat prostor i pro všechny tyto sporty, které miluji, jen už v menší míře. Není čas, není čas, není čaaaaaas!!!!"

Přesto jsi nadstandardně aktivní babička, to je obdivuhodné. Jak staré máš vnouče? A máš i na něj čas?

"Ježíš, babička, to zní fakt staře, ale já se tak opravdu necítím", rozhodně kroutí hlavou, " že nám, starším, mysl stále funguje mladě, to není výjimečné. Mi ale funguje i tělo, takže se jako typická babička necítím. A vnučku mám 5 ti měsíční, Majdalenku. Rozkošná. Mladí žijí v Brně. Snažíme se je alespoň jednou týdně vidět. Těším se, až mi přijde fandit na soutěž," uzavírá téma Pavla.

Prozradíte nám váš nej soutěžní zážitek?

Nejdříve se svěřuje Pavla: "Po boku Daniela jsem se stala 4x mistryní ČR v ProAm. Když na vaši počest hraje hymna, je to opravdu dechberoucí. Takže nejlepší zážitky mám z pražské Lucerny a pak z Blackpoolu. Tančit ve Winter Garden je snem každého tanečníka."

Daniel se přidává: "Blackpool dance festival a soutěž International open v Londýne v Royal Albert Hall, tam jsem soutěžil se svou profi partnerkou."

Kdyby si toto přečetla nějaká paní a v tuto chvíli by si řekla "Když může taková Pavla, můžu já taky?" Co bys jí řekla? A doporučila bys jí tančit? Co ti tanec dal?

Pavla se zamýšlí: "Co vše mi tanec dal? Je toho spousta a já nejsem moc řečník. Ale i tak vím jistě, že mi dal skvělého parťáka, spoustu přátel, čas odpoutat se od každodenních starostí...," odmlčí se a pokračuje, "dal mi příležitost potkat se s lidmi, se kterými bych se jinak nepotkala...poznat místa, která bych nepoznala....Za což jsem vděčná kromě Daniela hlavně skvělé šéfové, kamarádce Romči, která se snaží nám ProAmkám (tanečnicím "z ulice") a myslím že mohu říci i profi partnerům, poskytnout to nejlepší zázemí, kterého je schopna. A my si toho moc vážíme a jsme ji za to vděčni. Když platí tančit srdcem, tak to platí i zde, dělá svou práci srdcem, s láskou", děkuje Pavla tanečnímu studiu, jehož logo nosí na zádech.

Dane, máš k tomu co říct? Tančit či netančit?

Daniel se ani na okamžik nerozmýšlí: "Stoprocentně TANČIT! Proč, na to na to si musí každý odpovědět sám. Každý člověk si v tanci může něco najít. Někdo chce soutěžit, někdo chce vítězit, někdo potřebuje jen vyčistit hlavu po náročné práci, někdo se chce jen koukat na toho, kdo hezky tančí. Tancování nabízí prostě hodně možností. Proto si myslím, že je tancování návykové, protože všichni v něm něco najdou, něco, co potřebují k životu."

Vy jste se stali tváří tanečního studia, za které tančíte, takže ačkoli se to nezdá, ty už jsi

taková ProAm taneční celebrita, Pavlo. Jak to vnímáš? Je to příjemné, když tě v tom tanečním, myslím, že už nejen ProAm světě lidi znají, když se tvá fotka objeví na billboardu, na plakátech taneční soutěže, na propagačních materiálech studia na FB? Užíváš si svou malou slávu, nebo je to i zavazující?

"No neříkám že to není příjemné", zardí se Pavla a s úsměvem dodává, " v mém věku se můžu dostat na billboard maximálně s propagací přípravku na zdravé klouby nebo inkontinenční pleny....," tohle rozesměje i mě, ale Pavla ještě nekončí "komu se podaří být na billboardu s mladým mužem a v tanečních šatech? A být "tváří" tanečního studia? Je to fajn. Jsem ráda, že jí můžu být, jsem na to pyšná.. Ale jako celebrita si nepřipadám, to vůbec ne. Zároveň je to však i hodně zavazující. A pokud mohu být někomu jen aspoň za nehýtek vzorem, jsem za to ráda a vážím si toho..", pokorně přidává.

Dane, o tobě víme, že přes svůj mladý věk jsi skvělý taneční pedagog, máš vlohy předávat informace, být empatický ke svým žákům a umíš zodpovědně plánovat lekce tak, aby se ženy učily i bavily. Ale určitě máš SVÉ taneční sny, které s ProAm nesouvisí, prozradíš nám je?

"Taneční sny mám, ale neprozradím", tváří se tajemně Daniel, " chci si je nechat uvnitř. Kdyby se totiž nepodařilo je uskutečnit, měl bych o tom vědět jen já." Něco ale přece jen prozradí: "Můj aktuální cíl je zase začít tancovat, protože momentálně nemám taneční partnerku pro svou profesionální dráhu a zase bych si chtěl zatančit v Blackpoolu a v Royal Albert hall a přeji si získat co nejlepší umístění, to je můj sen. Ale mám i životní cíle. Chci být výborným trenérem a uznávaným tanečníkem. Což je dnes velmi těžké."

Dámo a pane, chtěli byste něco vzkázat našim čtenářům v tomto krásném předvánočním čase?

"Protančete se životem....." přeje Pavla a Daniel na to reaguje: "Lépe bych to neřekl."

Já vám přeju splnění všech vašich tanečních i netanečních snů. Veselé Vánoce!