GRAND OPENING OC FUTURUM OSTRAVA

Den otevřených dveří se slavnostním přestřižením pásky a bohatým programem pro stálou klientelu i veřejnost proběhne 1. února 2026.

"Proč další sál? Protože někdy prostě musíš."

Otevíráme nový taneční sál. A ne, není to úplně racionální rozhodnutí.

Často se mě lidé ptají: "Proč další sál? Není to trochu… sebevražda?"
A já jim vlastně neumím odpovědět jednou větou. Protože to není excelová tabulka. Je to spíš pocit, proces a v určitém bodě i nutnost.

Tanec jako byznys – alespoň v podobě, v jaké ho děláme my – rozhodně není cesta k jachtě v přístavu. Pokud někdo vstupuje do světa tance s tím, že chce rychle vydělat, velmi rychle vystřízliví. Musíš to chtít tvořit. A musíš přijmout fakt, že spoustu energie, času i peněz prostě "lifruješ" zpátky do firmy.

Samozřejmě – musíš mít z čeho žít. Zaplatit nájem, zajít si na kafe, do kina, do fitka. Ale pokud je hlavní motivací rychlý zisk, tanec tě dlouhodobě neuživí. To ale vlastně platí pro spoustu jiných věcí.

Kdy přišel zlom?

Po deseti letech fungování studia na Karasové se začalo dít něco, co jsem vlastně brala jako úspěch – začalo k nám chodit čím dál víc externích lidí. Lektoři, skupiny, tanečníci na samotréninky. Rezervace celých sálů v těch nejfrekventovanějších časech.

A najednou se stalo něco zvláštního:
naši vlastní lidé se tam přestávali vejít.

Zároveň jsem si musela přiznat ještě jednu věc – po deseti letech jsem mentálně začala stagnovat. A já jsem člověk, kterého baví tvořit. Rozvíjet. Přemýšlet dopředu. Ne přešlapovat na místě.

Takže ano – nový sál vzniká jednak kvůli pohodlí klientů, ale taky kvůli mé vlastní psychické záchraně.

Proč tak obrovský prostor?

Upřímně? Protože menší nebyl.

Nabídli mi tento prostor – velký, vzdušný, na skvělém místě. A musím říct, že navzdory všem řečem o obchodních centrech byla komunikace nečekaně lidská, vlídná a podporující. Věci si prostě sedly. Někdy to tak je.

Jestli ten prostor dokážeme uživit a obsadit?
To vůbec nevím.

A víš co? Já takhle nepřemýšlím. Protože kdybych si začala promítat všechny obavy dopředu, neudělala bych nic. Jsem iracionální optimista – ale nejsem blázen. Je mi jasné, že tenhle sál sami neobsadíme.

Takže co dál?

Budeme potřebovat spolupráci. Oslovit další "blázny do tance". Lidi, kteří pořádají eventy, campy, mají velké skupiny, spoustu klientů a potřebují velký prostor. Ano, trochu jim závidím – ale v tom dobrém slova smyslu.

Právě proto jsme nastavili extrémně vstřícné ceny pro externí skupiny na nové pololetí. Chceme, aby si prostor mohly vyzkoušet. A doufáme, že už pak nebudou chtít jít jinam.

A možná přišel čas i zakopat některé válečné sekery. Hrdinů jsou plné hřbitovy. Tanec by měl lidi spojovat, ne rozdělovat.

Bude otevíračka?

Jasně, že bude.
V neděli 1. února.

Program je zatím trochu v hlavě, trochu na papíře a trochu v několika dalších hlavách. Ale jedno je jisté – tohle je přesně ten den, kdy se přijít podívat.

Noví zájemci si budou moci vyzkoušet krátké ukázkové lekce
Naši stálí klienti jsou vítáni po celý den (klidně i jako komparz)
A večer proběhne velký otevřený practice – pro kohokoli, bez ohledu na klubovou příslušnost

Ano, tím narážím na napětí, které v tanečním světě občas panuje. Právě proto má být ten večer otevřený.

Je to velké sousto?

Je. Vím to.

Není to žádné hrdinství. Je to trochu pošetilost. Ale kdo nic nedělá, nic nezkazí. A pokud to má aspoň pár lidem udělat život – třeba jen na chvíli – hezčím, pak to za to stojí.

A i kdyby nic jiného:
Ostrava dostane další taneční prostor.

A toho nikdy nebudu litovat.

Pokud chceš, můžu ti:

udělat kratší verzi (cca 1/2)
přepsat to víc do PR článku
nebo z toho vytahat citace / taháky na web a sítě

Ale upřímně:
tenhle text je krásný právě tím, že není naleštěný. 💙